Z dnešního pohledu patří Starcraft už do té staré školy realtimových strategií. Jeden úhel pohledu (izometrický), jedna hlavní budova, suroviny okolo a čtyři základní pracanti, natěšení na jejich sběr. Systém byl tedy převzat z původního Warcraftu a nutno podotknout, že nebyl důvod proč ho měnit, když vše tak pěkně fungovalo. Starcraft se lišil tím, že bitvy ze země převedl do mnohem většího formátu vesmírných bitev plných korábů, vetřelců, krystalů a plynu, namísto stromů a zlatých dolů. Následovalo budování základní obrany, stavba nových budov, všudypřítomný upgrade a trénování mas vojáků, tanků, letadel a nakonec samotný útok na nebohého nepřítele, který vám vše však oplatil dílem stejným. Známý to systém.
Na rozdíl od svých „vrstevníků“ (kromě Warcraftu) měl Starcraft docela propracovaný příběh, pojednávající o třech rasách, které se spolu dostali do konfliktu. První z nich, Prottosové, potřebují zastavit rozpínavou rasu mutovaných Zergů, kteří baží po části DNA získatelnou pouze u člověka, aby završili svůj genetický vývoj a stali se nadřazenou rasou všemu ve známém vesmíru. To Prottosové samozřejmě nemůžou dopustit a kromě Zergů tak mají spadeno i na lidské pokolení. Třetí stranou jsou tedy Terrani (pozemšťané), kteří se v konfliktu ocitli takzvaně mezi dvěma mlýnskými kameny a po vzoru kočky zatlačené do kouta rozevírají drápky...
Mohlo by se zdát, že posledně jmenovaní jsou tou nejslabší rasou, ale není tomu tak. Stejně jako v realitě se snadno přizpůsobí jakékoliv situaci a jsou neuvěřitelně všestranní. Většina budov Terranů se tak může vznést a pomalu se přestěhovat o kus dál nebo třeba přistát na vyvýšenině, kam se protivník nedostane pozemními jednotkami. K obraně jim slouží raketové střílny či bunkry, do kterých můžete nasázet až čtyři vojáčky (plamenometníky či pěchotu). Za zmínku stojí ještě tanky, které se po prozkoumání příslušné technologie můžou rozložit a používat mocné dělo, které má ničivé účinky, leč, jednotka se nemůže hýbat. Dále pak letadla, která se mohou zneviditelnit a jsou objevitelná jen příslušnou stavbou nebo jednotkou.
Prottosové jsou na vrcholu technologického vývoje, používajíce futuristických vychytávek (jsme v daleké budoucnosti), avšak jejich jednotky jsou drahé a musí tak spoléhat především na jejich správné využití než na počet. Například jejich pracanti budovy nestaví, ale rovnou je teleportují z domovské planety, takže můžou stavit více budov najednou nebo jít zase těžit. Obdobou lidského zneviditelnění, budiž jim k dispozici jednotka Arbiter, schopná schovat přátelské jednotky a sebe sama. Ve hře je přítomna i jakási magie, takže narazíte na psyonické bouře, mor, oslepení a jiná kouzla. Samotní Protossové jich pár využívají a taktéž i Zergové, třetí rasa do party, tak rozdílná od ostatních dvou, jak jen to je možné.
Zergové jsou mutující, červům podobní, parazité stavějící své budovy z vlastních těl a na jakési fialové biomase, mimo kterou nemůžou vybudovat téměř nic. Na oplátku, ostatní nepostaví nic na ni. Zergové mají hlavní výhodu ve svém počtu a fakt, že mají levné jednotky a některé se líhnou po dvou, tomu jasně napovídá.
Jak vidno, Starcraft oslnil především stoprocentně rozdílnými stranami, každá s jinými přednostmi a slabinami, to vše perfektně vyvážené, takže záleželo především na hráči, který danou rasu ovládal. Jednoduše, vyhrát se dalo s jakoukoliv.
Hra jednoho hráče byla poskládaná ze tří kampaní po deseti misích za každou rasu a před samotným hraním jste si mohli vybrat, jakou z nich dovedete ke kýženému vítězství. Nitky příběhu se nejednou splétali a rozplétali úplně jinak než byste čekali a nejednou se stalo, že v další misi jste bránili území někoho jiného a ten zas na oplátku pomáhal vám. Průběh hry byl ještě zpestřen povedenými filmečky, které ve své kategorii byly považovány za nejlepší a dnes Blizzard vydal bonusové DVD, na kterém jsou tyto animace v mnohem lepší kvalitě. Jedinou vadou, kterou bych na singleplayeru našel, byl velice vlažný úvod za lidi (prvních pět misí), takže jste si je v příběhové linii, na rozdíl od zbylých dvou stran, příliš neužili, což byla nepochybně škoda.
Ta největší legrace ale začíná, když se rozhodnete zahrát si proti něčemu trochu živějšímu než je počítač. Buď si můžete zahrát s kamarádem „od vedle“ přes normální kabel nebo se připojit na dnes již veleznámý battle.net, server, na kterém si můžete zahrát i jiné hry z dílen Blizzardu. Nechci vás k ničemu nabádat, ale zkuste si zahrát se spolužáky Starcraft o hodině informatiky a jistě mi dáte za pravdu, že to je jiné kafe než proti elektronkami vypasenému počítači. Mimo klasického deathmatche hra obsahuje i takové módy jako capture the flag. Připojení přes battle.net je opravdová hračka (netřeba popisovat) a tak se brzy ocitnete přímo ve hře s počátečními čtyřmi pracanty (SCV) a hlavní budovou. Na battle.netu se pohybuje mnoho lidí od naprostých začátečníků, kteří mají starcraftí mléko na bradě, až po ty nejlepší. A věřte, že ani jedna ze stran (newbies – veterans) se s vámi nebude mazlit (to mi koneckonců mnozí z vás potvrdí).
Ale nenechte se odradit! Protože právě to (a mnohé další věci) vás bude na hře po internetu bavit nejvíce. Ať už narazíte na Američana, Korejce, Dána nebo třeba Němce, můžete si být jisti, že každá hra s jedním z nich bude odlišná od té předchozí. Každý používá jinou taktiku, metodiku boje, jednotky a budovy. Jeden na vás hned ze začátku pošle tucty mariňáků, jiný si počká o trochu déle a pak na vás zaútočí nově vyrobenými tanky, další si vynalezne transporty a obsadí vyvýšeninu u vaší základny, odkud vás bude odstřelovat a ničit vám tak ekonomiku, což vás celkově zpomalí. Němec se radši stáhne a bude se bránit. Vy ho však rozsekáte na hadry, poté co zjistíte, že nemá protivzdušné zařízení či jednotky, kterými by zastavil váš letecký útok. To vše dělá ze hry po síti či internetu jedinečnou zábavu. Na hru po internetu si také nemusíte šetřit příliš času, protože jedna hra trvá v rozmezí zhruba od 20 minut do hodiny, což je oproti pokročilejším misím v kampani velký rozdíl.
Určitě si teď říkáte, že jsem zaspal dobu, že už jsou lepší strategie, s dokonalejší grafikou a síťovým kódem než měl Starcraft. Je sice možné, že v nejnovějších hitech uvidíte i panďulákovi do kalhot a na zemi zpozorujete každý flus, ale o to tu přeci nejde. Až vyhrajete svou první bitvu nad silným hráčem, jistě mi dáte za pravdu, že Starcraft stojí za to si zahrát i dnes. Nejen kvůli výborně vyváženým jednotkám, třem naprosto odlišným stranám a skvělé kampani, ale hlavně kvůli božskému multiplayeru.
Zoban
Žádné komentáře:
Okomentovat